Zlatá Grai

července 17, 2022

📚 | Název série: Zlatá Grai (díl první)
✍ | Autor: Kristina Waagnerová
🚀 | Žánr: Fantasy
📖 | Počet stran: 550

Tohle dobrodružství bylo jedním slovem divoké..

Jak poznám, že kniha byla doopravdy skvělá, aniž bych si něco nalhával? Je deset večer a já bych si rád pustil ten seriál, na který jsem se koukal o den dříve ale pak mi dojde, že to byla „pouze“ kniha. Když se mi tohle stane, tak vím, že kniha je alespoň za mě skvělá.

Ale i sebelepší kniha má své mouchy, kterými bych rád začal, jelikož pak to bude jenom lepší, slibuji.

Nedokáži si dnes představit fantasy knihu bez mapy. Možná bych ještě zkousl standalone fantasy knihu pro mladší čtenáře, ale u knihy podobného typu jako je Zlatá Grai mi mapa jednoduše chyběla. Ale dne mých informací, by se mapa měla objevit ve třetím díle série, tudíž se budu těšit jakožto malé dítě, jelikož bych ten svět moc rád viděl na mapě.

Další mouchou jsou překlepy a chyby. Překlepy a chyby v textu jsou součástí každého příběhu a ani tento není výjimkou.

Ze začátku jich bylo nebylo zrovna málo, ale s postupujícím dějem ubývaly. Jelikož ale kniha neprošla profesní korekturou, tak si myslím, že se jedná o skvělou práci. Jak jsem již paní spisovatelce psal, četl jsem knihy, které prošly profesní korekturou a těch chyb tam měly třeba 2x tolik. (Rozhodně teď nemluvím o Nikdynoci.. Ale vůbec ne.)

Po přečtení bych vůbec neřekl, že se jedná o prvotinu. Čtení jsem si užil od prvního až do posledního písmene v posledním slově na poslední stránce. Ať už jen díky velkému množství postav (což má za následek to, že až v půlce knihy se čtenáři do hlavy dostanou alespoň hlavní postavy), rozmanitému a promyšlenému světu či absenci romantické linky. Sice by se v knize láska našla, ale pouze sourozenecká, což je pro mě vítanou změnou.

Chválit bych mohl ještě několik řádků, ale raději dejte knize šanci a pochopíte mé pocity snáze, než kdybych se je snažil popsat na další řádky :)

Knihu můžete zakoupit zde

Ukázka z knihy:

“Pět ran,“ oznámil tvrdě Renegor.“

„Udělej to,“ řekla klidně Ymira Isarelliným směrem a upřela zrak před sebe. Když se nic nedělo, otočila se na svou chráněnku, která stála jako socha.
Renegorovi vyskočila na čele žíla. Očividně toho měl už dost.
„Princi Daimóne!“
Bič šlehl vzduchem tak prudce a bez varování, že sebou všichni trhli leknutím. Ymira ránu nečekala, málem jí utekl výkřik, prokousla si kvůli tomu ret do krve.